DescriptionJeden z největších kulturních stánků představuje architekturu moderního klasicismu, vzniklou na sklonku stalinismu. Samotná vyzvaná architektonická soutěž na projekt kulturního a pionýrského domu se uskutečnila v roce 1954. K realizaci byl vybrán návrh pražského architekta Jaroslava Fragnera, jednoho z čelných představitelů české meziválečné architektonické avantgardy. Ten členil stavbu do tří celků. Hlavní část obsahuje estrádní, dnes hudební sál a divadlo, střední křídlo sloužilo zájmovým kroužkům a knihovně, v bočním západním křídle sídlilo Kino Náročného diváka, baletní sál, malý hudební sál a vstup do loutkového divadla. Ne všechny původní funkce zůstaly zachovány, zrušeno bylo například premiérové kino i loutkové divadlo. Přesto lze považovat tuto stavbu za poměrně zachovanou. Hlavní průčelí s klasickým rozvržením a členěním sloupy portiku završuje atika s figurální sochařskou výzdobou od sochařů Vlastimila Večeři a Jiřího Myszaka. Když jsme se již zmínili o umělecké výzdobě, uveďme další údaje. Dnes již neexistující monumentální závěs estrádního sálu vytvořil Alois Fišárek (zničeno), jenž měl na starosti koordinaci výzdoby celé stavby. Fišárek byl také autorem nejspíše zničené figurální výzdoby hlediště loutkového divadla. Figurální mozaiky nad vstupy do činoherního divadla vznikly podle návrhu malíře Vladimíra Sychry a reliéfy ve vestibulu estrádního sálu vytvořil Vjačeslav Irmanov. Jeden z nich byl dokonce součástí československé expozice na EXPO 58 v Bruselu. Vrátíme-li se k samotné stavbě, budovu tvoří železobetonový skelet se dvěma podzemními a třemi nadzemními podlažími, rozdělený s ohledem na nebezpečí poddolování do pěti samostatných dilatačních celků. Fasády jsou tvořeny keramickým pláštěm, korunní římsa je tvořena pískovcovými deskami a hlavní průčelí má travertinový obklad. V interiéru kromě výše zmíněných uměleckých děl se dochovala ve vestibulu mramorová dlažba, působivé je mramorové obložení schodiště k hlavnímu sálu. Částečně se dochoval i dobový nábytek - zrcadla, lavice, původní osvětlovací tělesa včetně působivého zářivkového lustru ve vestibulu hlavního sálu apod. V parkově upraveném sousedství kulturního domu se nacházejí dvě J. Fragnerem navržené kašny s figurálními sousošími od sochaře Stanislava Hanzíka. Architektura i umělecká díla reprezentují přechod od oficiálního umění nového klasicismu s původem v socialistickém realismu k bruselskému stylu přelomu 50. a 60. let 20. století.